Chlapi,

V neděli jsem toho moc neřekl. Přesto si myslím, že by se za mne samotného sluselo něco málo dodat.

Cely ten Čas strávený s vami pro mne znamená velmi mnoho. V pátek se začalo něco dit a jedine, co jsem udělal bylo, že jsem zalezl do kouta a snažil se Božímu duchu nezavazet. Proste to vše běželo tak nějak samo.

Když pak přišla večerní vernisáž, venku krapalo, bylo docela pozdě a ja porad videl ty steaky, které se zkazí. Vše se nějak vleklo. Jenže i to nakonec bylo pro dobrou věc a moc jsem se z toho poučil.

A u vernisáže jsem se na jednu stranu skvěle bavil a na druhou... Brecel jsem jak želva, protože to, co se skrývalo za tím všeobecným veselim, bylo velmi hluboce naplněno pochopením, láskou a přijetím jednoho druhým. A současně jsem obdivoval odvahu vůbec něco takového vyslovit.

Chlapi, máte skvělé dcery.

Dostal jsem obrovskou lekci, ponaučení, že Hospodin je s námi a jediné, co je třeba, je nechat ho pracovat.

Jsem moc rád, že jsem u toho mohl být s vámi a já děkuji Vam všem za odvahu, otevřenost a spolupráci.

Na závěr mám jednu zřejmě velmi neskromnou prosbu: pošlete, prosím, zvěst o tom, co se stalo, zase dál. Děkuji.

At´ Vás Hospodin nese ve svých dlaních.

Martin

Zdravím všechny z Hrochova Týnce a ještě jednou děkuji za společenství, ve kterém jsme strávili nádherný víkend.