O nás‎ > ‎Galerie‎ > ‎

2012-11-02 Čtyři archetypy muže

přidáno: 8. 11. 2012 9:53, autor: Administrator setkani.org   [ Aktualizováno 26. 2. 2015 8:39 uživatelem YMCA Setkání ]


               *** Kliknutím na šipku v okně obrázku spustíte prezentaci. Kliknutím na okno mimo šipku otevřete fotoalbum. ***
           !!POZOR!!! Použij prohlížeč Chrome nebo Firefox!!! !!! Prohlížení není podporováno prohlížečem Internet Explorer!!! 



. . . V každém z nás je skrytý kus Bojovníka, Mudrce, Milovníka či Krále 

Přátelé,
stále se ještě v mysli vracím k našemu společnému setkání a chci vám ještě jednou poděkovat, že jste nejen přijeli ale také naplno "vstoupili" dovnitř a nezůstali pouze diváky dění mimo sebe. Díky tomu jsme byli obdarováni všichni sílou i jemností chlapského společenství. Atmosférou a energií, která se těžko sděluje mimo tento posvátný prostor.
 
Přeji nám všem a modlím se za to, aby jsme z tohoto setkání a poznání mohli dlouho čerpat ve všech situacích, které jsou před námi. Nespoutaností Milovníka, moudrostí a vhledem Mudrce, vůlí a vytrvalostí Bojovníka, ale zejména láskou a jistotou Krále.
M.V & H.Š. 

Prosil jsem...

Prosil jsem Boha o sílu, abych mohl dosáhnout svých cílů.
Stal jsem se slabým, abych se naučil pokorně poslouchat.

Prosil jsem o zdraví, abych mohl vykonat velké věci.
Stal jsem se nemohoucím, abych mohl vykonat ještě větší věci.

Prosil jsem o bohatství, abych mohl být šťastný.
Byla mi dána chudoba, abych zmoudřel.

Prosil jsem o moc, aby si mě lidé vážili.
Byla mi dána slabost, abych cítil, že potřebuji Boha.

Prosil jsem o věci, abych si mohl užívat života.
Byl mi dán život, abych si mohl užívat věcí.

Nedostal jsem nic z toho, oč jsem žádal, ale všechno, v co jsem doufal.
Mně navzdory byla vyslyšena má tichá modlitba.

O to víc cítím, že mi Bůh žehná!

Bruno Ferrero


A  zamyšlení o bubnování od jednoho z nás:

Ahoj, lidi,

To bubnování bylo nádherné. Já jsem nic podobného nikdy předtím neviděl. Vůbec jsem nečekal, že se bude bubnovat v tak jednoduchém a neměnném rytmu a vůbec jsem si neuměl představit tu chlapskou divokou energii, která při tom proudí. Zrovna tohle byla jedna ze čtyř hlavních věcí, které mě dojaly... 

Bubnování na akci pro mě bylo způsob, jak vložit své srdce do "obecenství s druhými" bezpečným způsobem. Spousta lidí dokázala vložit své srdce třeba do toho, že někoho při loučení obejmula, nebo že přerušila vyučování nějakou vtipnou poznámkou atd. atd. To bych si já samozřejmě netroufl, ale bubnování byl pro mě způsob, jak se "celou osobností položit" do toho, že jsem "členem smečky", že "nestojím mimo".

No a teď, když si představuju, že bubnuju s Ježíšem, tak cítím dvě hluboká poselství: "Jsi samostatná jednotka" a "Je mezi námi pouto".

To první poselství znamená, že už nejsem malé dítě, které Bůh vodí za ručičku a které se musí Boha ptát v každé nejisté situaci. Až mně příště někdo za něco vynadá, už to nemusím brát tak, že "určitě má pravdu, přinejmenším dokud to neproberu na modlitbách s Ježíšem a nezískám hluboké ujištění, že jsem měl pravdu já." Začínám cítit, že se ze mě časem vyklube muž, který v nejasné situaci dokáže promlouvat svůj názor s přiměřenou dávkou sebejistoty.

No a to druhé poselství souvisí s tím, že já jsem si vůbec nedokázal představit, že druzí lidé nebo Ježíš "doopravdy mají srdce" a že to tedy mohou myslet vážně, že mě přijímají. Ale když s Ježíšem bubnuju a připomenu si, že jsem do bubnování v Albeřicích "vložil svoje srdce", tak si uvědomuju, že Bůh do toho bubnování také "vkládá svoje srdce", tj. že nějaké má a že své ujištění lásky a přijetí vůči mě myslí vážně.

Zahlédl jsem to dneska ráno; pokud bych se naučil na tomhle stát, změní to můj život...

Pavel